Pivovar
Roku 1582 se spojili trutnovští právovárečníci v měšťanský pivovar. První počátky mechanizované výroby piva spadají do roku 1882. V roce 1900 již vyrobilo 70 zaměstnanců 81 648 hl piva. Další rozšíření proběhlo v roce 1920 a poté v letech 1929-1935. V té době výroba stále rostla, ale do 2. světové války 100 000 hl nedosáhla. Po válce se vařilo okolo 50 000 hl a od roku 1951 opět alespoň 10o pivo. Sta tisíc hektolitrů dosáhl závod poprvé v roce 1962, kdy vypomáhal s dodávkami na Slovensko. V roce 1969 vyhořela sladovna v Horské ulici, což přineslo nejen problémy se zásobováním sladem. Spáleniště zůstalo 15 let nevyužito a jelikož ani pivovar nebyl řádně opravován, fasády i celkový vzhled byl žalostný, vznikla polemika o oprávněnosti pivovaru ve středu města. V té době se objevily návrhy na stavbu nového velkopivovaru v Horním Starém Městě. Tahanice trvaly až do roku 1980, kdy se rozhodlo, že pivovar zůstane ve středu města a přistoupí se k rekonstrukci a ke zvýšení kapacity až na 225 000 hl. Po znárodnění byl pivovar součástí podniků:
Hradecké pivovary n.p., pivovar Trutnov
Východočeské pivovary n.p., k.p. Hradec Králové
| dřívější názvy piv |
| Vánoční světlý ležák 12 % (světlý ležák) |
Po privatizaci se stala majitelem společnost Krakonoš spol. s r.o.. V roce 1990 vyvezl pivovar 7 200 hl piva v cisternách do Polska. Pivovaru se podařilo ztrátu roku 1994 v roce 1995 dohnat a vykázat zisk. Zvýšil se i výstav na zhruba 173 tisíc hl. Nižší tržby i zisk proti předchozímu roku vykázal v roce 1997. 
Zisk dosáhl podle auditovaných výsledků 1,8 mil.Kč oproti 2,8 milionům v roce 1996. Tržby pivovaru poklesly ze 121 na 117 milionů. Prodej klesl o více než deset procent. Na trhu severovýchodních Čech byla stále větší konkurence, navíc na horách, kde měl pivovar solidní odbytiště, se nevydařila ani letní, ani zimní sezóna. Do poklesu se promítl i vliv povodní. Čistý zisk roku 1998 byl ve výši 1,8 mil.Kč, tržby se pohybovaly kolem 120 mil.Kč. Pivovar v roce 1999 zvýšil výstav o necelý tisíc hektolitrů na 125 782 hl, a zastavil tak tři roky trvající pokles výroby. Tržby roku 1999 se pohybovaly kolem 121 milionů korun (nárůst o 1%), čistý zisk byl 11 miliónů korun (6x více než v roce 1998). Pivovar v roce 1999 dosáhl čistého zisku 11 miliónů Kč, což bylo zhruba šestkrát více než 1,8 miliónu korun v roce 1998. Ještě v roce 1995 podnik uvařil 173 000 hl piva, pak mu však výroba postupně klesala až k necelým 125 000 hl v roce 1998. Neustálý růst cen pohonných hmot, energií, surovin a dalších vstupů přinutil pivovar ke zdražení výrobků od 1.července 2000. Ekonom František Pechek připomněl, že jeho podnik prodával pivo již tři roky za stejné ceny. U půl litru šlo zhruba o dvacetihaléřové zdražení. U desítky činil růst ceny 4 %, u dvanáctky šlo ještě o menší navýšení. Za první pololetí roku 2000 zaznamenal pivovar zvýšení výstavu o 11 % na 65 000 hl piva. "Vyšší odbyt je dán celkovým zlepšením hospodářské situace v ČR a částečně i zvyšováním cen velkých pivovarů. Svůj vliv mělo i teplé počasí v dubnu a květnu 2000," řekl ekonom společnosti František Pechek. Zvýšení se týkalo všech druhů piva. Pivovar v roce 2000 zvýšil výstav o necelá 2 % na 128 tisíc hl a druhý rok po sobě vykázal růst. Hlavní část odbytu pivovaru směřovala do okresu Trutnov a do Krkonoš. Necelé jedno procento výstavu podnik v roce 2000 exportoval do Německa. Tržby roku 2000 mírně překročily 121 milionů korun roku 1999. Čistý zisk byl nižší než 11 milionů korun v roce 1999. Zhruba 80 % produkce tvořil světlý dvanáctistupňový ležák. Kromě piva dodával odběratelům minerálky a limonády od jiných výrobců, v roce 2000 v množství kolem 5 000 hl. Majiteli pivovaru zaměstnávajícího kolem 70 lidí byli v roce 2000 tři fyzické osoby.
deset korun mohl i ochutnat. Navíc se pobavil při dechovce a folkové muzice. "Tolik lidí na jednom fleku jsem naposledy viděl před lety při oslavách prvního máje," uvedl jeden z účastníků oslav. A měl opravdu. Od desáté hodiny dopoledne byl areál pivovaru doslova nacpaný milovníky lahodného moku. Pro ty nejzvědavější byla připravena i exkurze po pivovaru. "Jsem překvapený, jak se pivo v Trutnově vaří. Přiznám se, že místní pivo mám rád a nedám na něj dopustit. Ale teď ho mám ještě radši," uvedl Petr Holomíček z Pardubic. Na Trutnovsku měl chalupu a zdejší pivo si vozil domů i pro konzumaci ve všedních dnech. Na oslavě navíc ochutnal sváteční čtrnáctistupňové pivo.Pivovar již přes rok držel ceny svých výrobků na stejné úrovni. Jak uvedl v červnu 2002 ředitel Karel Janko, zdražovat nechtěl ani v roce 2002. "Ceny vstupů se nezvyšovaly tak markantně, abychom zdražovali i my. Musíme dobře hospodařit. Konkurence je velká, proto investujeme do modernizace výroby, abychom zvyšovali kvalitu. Už pátý rok máme stabilní odbyt," řekl. Pivovaru v 1.pololetí 2002 výstav klesl o 4 % na 58 000 hl, pivo nevyvážel. Klidní mohli být zákazníci pivovaru, který měl pevné ceny od května 2001. "Pokud nedojde k většímu nárůstu cen vstupů, zdražovat nebudeme přinejmenším do léta 2003," ubezpečil v prosinci 2002 ředitel Karel Janko. Pivovar v roce 2002 snížil výstav o 3,5 % na 117 000 hl. To byl nejnižší výstav v jeho novodobé historii. Klesající výkon podnik přičetl sílícímu tlaku velkých pivovarů na obsazení restaurací i v regionech, kde dříve měly silné postavení místní pivovary.
"Myslíte si, že Krakonoš je starý chlap? Tak se podívejte na etiketu trutnovského piva - je na ní muž v nejlepších letech, v plné síle. To je jasné. Protože po pivu se mládne," vysvětlil v březnu 2003 s přehledem Jan Špalek, jeden ze spolumajitelů pivovaru. Přestože české pivo je fenomén a vypije se ho v tuzemsku snad nejvíc "na hlavu" na světě, stále víc pivovarů se dostávalo buď do rukou zahraničního kapitálu, nebo zaniklo. Trutnovský byl jedním z těch, který odolával. Svou tradici udržoval již od roku 1582 (obrázek Krakonoše je ovšem mladší, pochází z roku 1895). Vaření piva v Trutnově má kořeny ještě starší. Podle historických záznamů mělo město "právo várečné" již v roce 1260, o osmdesát let později je potvrdil český král Jan Lucemburský. Tohle právo znamenalo, že pivo směly vařit vybrané měšťanské domy, které se střídaly podle předem stanoveného pořadí. Vypráví se, že Trutnovští si je ochraňovali stejně jako "právo mílové", které hájilo měšťany před konkurencí šlechty. Jakmile bylo za branami města objeveno jiné než místní pivo, dali konšelé sudy rozbít - stalo se tak například Janu Zilvarovi z Vlčič, který do Trutnova propašoval tři sudy svého moku. Pro pivovarníky to byly zlaté časy. Dnes si v trutnovských hospodách můžete objednat kdekteré pivo, a nejen z Čech. Ale Krakonoš, to je něco, na co jsou horalé hrdí. Se stejnou hrdostí vás Jan Špalek provede pivovarem. Vyučil se tu tak trochu nedobrovolně, za minulého režimu nesměl studovat. Ale od té doby prošel všemi provozy. Dalo by se říct, že umí všechno, kdekoli může dnes, pár let před důchodem, něco zkontrolovat nebo v něčem pomoci. Přestože už dávno nevypadají pivovary jako ve filmu Postřižiny, s historií vaření piva se v trutnovském setkáváte na každém kroku. Tak například pro pivovar, předchůdce toho dnešního, který vznikl v roce 1582 spojením všech právovárečníků, se dokonce tady na horách pěstoval i chmel. Jedno z trutnovských návrší se proto jmenuje Chmelnice. Dnes se chmel dováží - stejně jako slad. Sladovna vyhořela v roce 1962 a nebyla už obnovena. Historickým kouskem je samotná varna, kde výroba piva začíná. Obrovské měděné kotle dodala do Trutnova První brněnská strojírna při rekonstrukci ve třicátých letech minulého století a vaří se v nich dodnes. Zajímavé je, že tehdy byla varna stavěna na kapacitu 500 000 hl piva za rok. Nikdy tedy nebyla plně využita. Současná roční produkce, nejvyšší za poslední dobu, byla přibližně 130 000 hl. Z varny teče pivo do spilky. To jsou nádrže, v nichž po přidání pivovarských kvasnic pivo deset až dvanáct dnů kvasí, cukry z varny se mění na alkohol. Pak pivo zraje - dnes už ne v dřevěných sudech jako kdysi, ale ve velkých nerezových tancích. Leží tu čtyřicet až padesát dnů, stane se z něj tedy ležák. Kdysi ležely sudy s pivem v bočních křídlech sklepení a "hlavní loď" se pěchovala ledem. Vydržel od zimy do podzimu. Z ležáckých tanků pak stačí jen pivo přefiltrovat a plnit - do sudů či lahví. Do plastových lahví se v Trutnově plnit pivo nechystali. Jednak je to prý špatná míra (půl litru člověk vypije, větší dávka zvětrává) a jednak je používání skla ekologické, neboť jde o vratný obal. Jan Špalek navíc tvrdil zajímavou věc - dnes už si jen minimálně chodí lidé do hospody se džbánem pro pivo. Buď jdou "na pivo", nebo si koupí lahvové. "Vidíme to na produkci. Nikdy v minulosti nebyl takový zájem o lahvové pivo, jako je dnes," konstatoval. Jan Špalek jako zkušený pivař tvrdil, že skoro každé pivo je dobré. Záleží na náladě zákazníka, na jeho momentální chuti a samozřejmě na tom, jak s pivem nakládá hostinský. Pivovar byl jeden z mála u nás, který stále pro vaření piva používal hlávkový chmel, zatímco jiné podniky už přešly na chmelové granule. "Vaříme klasicky a máme za to, že pro přírodní pivo jsou nejlepší přírodní, základní suroviny," vysvětlil Jan Špalek. Voda z pivovarské studny stačí zásobovat výrobu celoročně, dovážený slad se vybírá velice pečlivě. Pivo nebylo ani pasterizováno, ani chemicky stabilizováno. Nejmodernější vymožeností tu byl nový "dolešťovací a dočišťovací" filtr. Dobře filtrované pivo vydrží bez dalších úprav (při dodržení skladovacích podmínek - významně dodává Jan Špalek) minimálně padesát dní. A lidé, kteří tu pracují, se nemění. I to je pro kvalitu piva důležité. Jsou svému pivovaru věrní. Ubývá jich však. Když Jan Špalek začínal v ležáckém sklepě, pracovalo
tam jedenáct lidí. Dnes stačí tři. "Jak se provoz automatizuje, potřebujeme méně lidí. Ale přece nepřipravíme lidi o práci, kterou dělají řadu let," zjednodušil Jan Špalek personální filozofii firmy. "Počkáme, až jdou do penze, a nebereme nikoho nového. I penzisté sem pak chodí na dva či tři dny v týdnu na brigádu a mohou si něco přivydělat. Je to dobře a lidé už si dneska práce váží, jsou ochotni všechno se naučit, kdokoli tu může za jiného všude zaskočit," dodal. Možná právě proto, že sám prošel celou výrobou, je podle něj nesmírně důležité dodržovat veškeré bezpečnostní předpisy: "Spousta lidí to považuje za vyhazování peněz. Ale na tom se nedá šetřit." Když přešel Krakonoš do soukromých rukou několika podnikatelů (všichni v pivovaru pracovali a znali ho jako své boty), málokdo jim dával šanci přežít. "Smáli se nám, že vozíme pivo v otlučených autech. Přežili jsme dvanáct let, dnes máme mercedesy. Jen se musí umět všude šetřit, držet kvalitu," vysvětlil Jan Špalek. Majitelé pivovaru netoužili po tom, rozvážet pivo do velké dálky, ale nebránili se tomu. Pivovar zásoboval hospůdky, restaurace a horské boudy od Trutnova až k Bydžovu, Červenému Kostelci, na Rýchory, dodával lahvové pivo do obchodní sítě, ale neodmítal zákazníky z větší dálky. Před časem se trutnovské pivo zabydlelo až v hospodách na jižní Moravě v okolí Znojma.„Ve výstavu piva jsme letos zhruba na stejné úrovni jako loni. Dokazují to i čísla. Ke konci srpna jsme v roce 2002 uvařili přibližně jen o 100 hl piva méně než za stejné období letos. Náš pivovar tedy nějaké enormní zlepšení kvůli teplému letnímu počasí nezaznamenal,“ uvedl v září 2003 ředitel Karel Janko.
Pivovaru teplé počasí roku 2003 nepomohlo a výstav mu třetí rok po sobě klesl, tentokrát asi o 2 % na 115 000 hl. Současně to byl nejnižší výstav v novodobé historii podniku. Klesající výstav firma přičetla stále silnějšímu tlaku velkých pivovarů. "Ve vedrech mají lidé největší zájem o desítku, zatímco náš pivovar vyrábí z 80 % světlý dvanáctistupňový ležák,"řekl ekonom pivovaru František Pechek. Desítka tvořila asi 17 % produkce, zbytek připadl na jedenáctku a dvě speciální piva. Přes nižší prodej by měl pivovar vykázat zisk, jeho výši ale Pechek neupřesnil. Tržby by se měly pohybovat kolem 115 milionů korun, když v roce 2002 byly asi o milion korun vyšší. I po snížení výstavu zůstal Krakonoš po Pivovaru Náchod druhým největším pivovarem v Královéhradeckém kraji. Hlavní část odbytu pivovaru směřovalo do okresu Trutnov, do Podkrkonoší a na Hradecko, celkem měl přes 1000 zákazníků. Kromě piva podnik dodával odběratelům minerálky a limonády od jiných výrobců, v roce 2003 to byly necelé 3 000 hl.
"Zatím všechno ekonomicky utáhneme sami. Nereagujeme na kroky velkých pivovarů," poznamenal v únoru 2004 k vlně zdražování ředitel pivovaru Karel Janko.
Prodej piva během léta 2004 pivovaru stoupl. "Výstav se nyní zlepšil, přesná čísla zatím nemáme k dispozici, ale mám obavu, že pokles prodeje z letošního května a chladného začátku léta již nedoženeme," řekl v srpnu 2004 ekonom společnosti František Pechek s tím, že v květnu prodal pivovar o zhruba 15 % méně než v roce 2003.
Pivovaru v roce 2004 klesl prodej piva o 6 % na 107 900 hl. Hlavním důvodem snížení prodeje byl výpadek dodávek cisternového piva, kterého pivovar ročně prodával od 3 000 do 6 000 hl. „Odbyt lahvového a sudového piva zůstal v roce 2004 téměř stejný,“ řekl jednatel pivovaru Karel Janko. Přes nižší prodej pivovar vykázal zisk.
Klidní zatím mohli být v roce 2005 ti, kteří si oblíbili pěnivý mok z Trutnova. Ředitel pivovaru
Karel Janko 1.dubna 2005 ujistil, že jeho podnik žádné zvyšování cen, které držel nezměněné již několik let, v tomto roce nechystal. "Stalo by se tak pouze v případě, že by výrobní vstupy výrazně vzrostly," podotkl ředitel."Tropické teploty vždy zvyšují odbyt piva, kterého jsme pro nadcházející letní sezonu navařili dost," potvrdil v
červnu 2005 ředitel pivovaru Karel Janko. Na konec roku 2005 uvařil pivovar již tradičně světlou čtrnáctku.Pivovar v roce 2005 zopakoval prodej 108 000 hl piva z roku 2004. Podařilo se mu tak zastavit pokles odbytu trvající od roku 2001. Pivovar byl druhým největším v Královéhradeckém kraji. Zhruba 60 % odbytu pivovaru našlo kupce v regionu Krkonoš a Podkrkonoší. Na rozdíl od jiných menších pivovarů trutnovský podnik žádné pivo nevyvážel. Asi 80 % výstavu pivovaru v roce 2005 připadlo na světlý ležák. Zbytek tvořila světlá a tmavá desítka, světlá jedenáctka a speciální čtrnáctistupňový ležák. V červenci 2005 pivovar rozšířil své podnikání o hotelnictví, když nákladem přibližně 30 milionů korun přestavěl na hotel a restauraci objekt bývalé pivovarské hospody. Počet zaměstnanců díky tomu pivovar zvýšil o 24 na nynějších více než 80 lidí. Základní kapitál podniku byl 1,8 milionu korun. Jeho majiteli byly tři fyzické osoby.
"Přes velkou konkurenci se snažíme držet pozice v regionu a posilovat je. Letos bychom chtěli zopakovat loňský výsledek," řekl v únoru 2006 jednatel firmy Karel Janko. Ceny piva
podnik držel stejné od května 2001. "Snažíme se šetřit, ale růst cen energií je obrovský. Případné zdražení tak po rozboru situace v prvním čtvrtletí nemůžeme vyloučit," řekl Janko.Od 28.března 2006 byla v prodeji sezónní specialita pivovaru, 14% světlé pivo Krakonoš. Velikonočního speciálu bylo uvařeno 187 hl a k mání byl v lahvích i sudech.
Od 4.prosince 2006 expedoval pivovar svou tradiční vánoční světlou čtrnáctku.
Trutnovskému pivovaru se v roce 2006 snížil výstav piva přibližně o osm procent na 99 000 hl. Pokles podnik přičetl především špatnému počasí, které negativně ovlivnilo odbyt v turistických střediscích Krkonoš v srpnu a na konci roku. Krkonoše a Podkrkonoší byly hlavním odbytištěm pivovaru. Podnik, jehož roční tržby činí přes 100 milionů korun, v tomto regionu prodával kolem 60 % produkce. Na rozdíl od jiných menších pivovarů trutnovský pivovar žádné pivo nevyvážel. Asi 80 % výstavu pivovaru v roce 2006 připadlo na světlý ležák. Zbytek tvořila světlá a tmavá desítka, světlá jedenáctka a speciální čtrnáctistupňový ležák.
Pivovar vyráběl pivo na přírodní bázi, které mělo kratší trvanlivost. Proto v létě 2007 nikam nevyvážel. „V letních měsících se piva prodá o třetinu více než v zimě, 65 % tvoří točené pivo, o které je větší zájem,“ konstatoval v srpnu 2007 podílník společnosti František Pechek. Pivovar se soustřeďoval především na výrobu dvanáctky. Právě po ní poptávka v letních měsících stoupala.
Pivovaru v roce 2007 klesla produkce piva o sedm procent na 92 360 hl. „Pokles podnik přičítá sílící konkurenci ze strany velkých pivovarů a loňské slabé zimní sezoně na horách. Právě do Krkonoš a Podkrkonoší směřuje významná část produkce pivovaru,“ řekl ekonom pivovaru František Pechek. Pivovar byl druhým největším v Hradeckém kraji. Přes nižší prodej pivovar podle Pechka i za rok 2007 čekal zisk. V roce 2006 firma vykázala zisk sedm milionů korun a tržby 122 milionů korun. Přes 80 % výstavu piva v pivovaru v roce 2007 připadlo na světlý ležák.
Počátky trutnovské radnice spadají do doby zrodu města, i když písemnou zmínku o ní nacházíme až později – roku 1329. Trutnov, město českých královen, měl všechna práva královských měst, která potvrzuje a rozšiřuje roku 1340 privilegium Jana Lucemburského. K hospodářským výsadám Trutnova patřilo i mílové právo (dvě hodiny cesty od města – asi 11 km – se nesměla usadit žádná konkurenční výroba), právo várečné (na celém trutnovském panství se mohlo čepovat jen trutnovské pivo), právo trhu a cla v městských branách, právo skladu a prodeje soli. Dále mělo město rozsáhlou pravomoc soudní, právo hrdelní a právo samosprávy. Městská rady se měla starat o hospodářský a společenský život města, které prožívalo zvláště v 16. století ve sporech s okolnímu feudály velmi těžké časy. Obnovování městské rady v čele s purkmistrem se provádělo tak, že po roce odstupující rada navrhla dvojnásobný počet nových radních, z nichž pak vybral zástupce krále radu novou (v ní byli i dva členové rady staré). V radě se někdy střídali v úřadě purkmistra měšťané měsíčně. Tak se stalo, že v roce 1582, v době velké morové epidemie, měl Trutnov v jednom roce 33 purkmistrů (jeho úřad třikrát obešel konšely). V roce 1573 si v Trutnově zvolily svou radu i děvečky, za kteroužto ženskou opovážlivost byly potrestány vězením. Odznakem moci purkmistra byla městská pečeť, kterou nosil zavěšenou na řetěze kolem krku. Od roku 1545 mělo město právo pečetit červeným voskem. Zlé pro město bylo, když nástupci krále byli násilničtí feudálové, kteří drželi Trutnov v zástavě. Tehdy docházelo 
nejednou k nepřátelství mezi městskou radou a hradem, kde tito feudálové sídlili. Bylo tomu tak např. v roce 1519, kdy bylo provedeno na nátlak Šumburků veřejné hlasování. Ti občané, kteří byli při obci, měli projít pod zavěšeným bidlem do kostela, ti, kteří ne, se měli postavit ke svým feudálním pánům. Všichni občané se tenkrát postavili za obec. Za “podlézače bidla” pak posměšně označovala Trutnovany Beatricie ze Šumburka. K velkým rozporům došlo v době, kdy byl Trutnov za účast na protihabsburském povstání v roce 1547 potrestán ztrátou svých vesnic. (Podle urbáře z roku 1545, který určoval peněžní platy, desátky a robotu poddaných, patřily k trutnovskému panství vesnice Královec, Hertvíkovice, Zlatá Olešnice, Oblanov, Střítěž, Bojiště, Poříčí a Bečkov.) Kryštof z Gendorfu, který tenkrát dostal město do zástavy, zacházel s městskou radou a s měšťany jako se svými poddanými a žádal na nich i skládání přísahy věrnosti vkleče. V těchto zlých časech běžel najednou trutnovský lid k rathausu, aby vzal zbraně a vyrazil hájit zájmy a práva města. K tomu svolával občany radniční zvon. Ten někdy vyzýval i proti jinému nepříteli Trutnova – proti ohni. Roku 1562 jím vyzváněl při zpozorování požáru kronikář Hüttel. (V lednu 1591 musel být zavěšen na radnici zvon nový, když ho v prosinci předcházejícího roku rozbil drábův kluk na 6 kusů.) Časté spory o hranice svého majetku měli Trutnovští v 16. století se svými náchodskými sousedy.
stromy a keře. Celkem mělo být v roce 1889 vysazeno asi 350 různých druhů. Práce řídil lesmistr Vogelgesang a probíhaly z podnětu tehdejšího starosty Dr. Josefa Flogela. V roce 1891 byly v dolní části zřízeny květinové záhony a z kamenů dovezených z Obřího dolu zřízen podstavec pro pamětní desku. V červenci 1890 byl park předán do užívání veřejnosti.Výstavba a zdokonalování stále pokračovaly. V roce 1899 byla rozšířena úpská silnice a před postavenou restaurací Zámeček bylo umístěno kouzelné zrcadlo, otočné kruhové zrcadlo, které odráželo zajímavé pohledy na okolní údolí a oblast hor od Černé hory po Rýchory. V roce 1902 byla přebudována většina parkových cest a zaveden vodovod. V následujícím roce došlo k postavení fontány a plastiky Saně. Kamenná obruba bazénu byla provedena z rýchorských balvanů. Park byl doplněn o 
umělou skupinu zkamenělých stromů – araukaritů z nedalekých Jestřebích hor. Dále byl v roce 1905 zkrášlen Schillerovým medailonem.Pak následovaly krušné doby. Ještě téhož roku obrovské přívaly vod poničily téměř všechny cesty a v červenci roku 1907 opětovně vodní a větrné živly devastovaly park. Také období 16. – 17. listopadu 1909 znamenalo další pohromu, kdy v důsledku námrazy a mokrého sněhu došlo k polámání celé řady cenných stromů. Potom následovalo decenium stagnace v rozvoji. Teprve v roce 1925 jsou v parku rozmístěny koše na odpadky, v roce 1926 povolaný odborník z Vratislavi (Breslau) pomáhá v další zahradnické úpravě, zejména při výběru solitérů na volné plochy. Další rok je věnován generálním opravám všech cest a v roce 1930 je obnovena převážná většina plotů a plůtků v parku. 11. září 1932 byl zde slavnostně odhalen pomník padlým v první světové válce, nazvaný “Der Totentanz”.Rokem 1938 začíná opět špatné období. Pomník obětem války je 9. 10. 1938 rozbit a dán do šrotu. V roce 1945 byl park zbaven veškeré památkové výzdoby a zcizeny jmenovky, označující jednotlivé druhy. Teprve po roce 1965, kdy byl státním ústavem pro rekonstrukce památkových měst a objektů zpracován projekt obnovy, se začala situace opět zlepšovat. Přesto nebylo v následujících dvaceti letech mnoho uděláno. Kladem tohoto období je, že byla zastavena léta trvající
devastace parku. Po roce 1985 se park opět dostává do popředí zájmu, jsou provedeny nezbytné prořezávky a některé cesty dostávají živičný povrch. Tehdejší Technické služby města Trutnova za pomoci brigádníků – studentů lesnické školy zajišťují pravidelný jarní úklid. Od roku 1990 přejímají park Městské lesy a dochází k komplexním úpravám. Je opětovně obnoven plot a schodiště, v rámci výsledků práce J. Danihelky z SLŠ a M. Kotrbance z lesnické fakulty v Brně jsou podchyceny některé výsadby a navržen plán další obnovy. V té době již pomáhá intenzivně i ČSOP při lesnické škole. Výsadby v parku jsou geodeticky zaměřeny, rozbíhají se práce na opětovném označení dřevin českými a latinskými jmény – původně bylo označení pouze vědeckými latinskými názvy – je připravena rekonstrukce lipové aleje. Současně byl vyhotoven první soustavný průvodce trutnovským parkem a dvě informační tabule při hlavních vstupech do parku. Obě tato informační média slouží pro dokonalejší poznání všem návštěvníkům, kteří navštíví trutnovský park – zelené plíce a chloubu našeho města.
pomníku císaře Josefa II. na trutnovském náměstí - jeho tvůrce Franz Ponninger. Návrh byl s radostí přijat a již v únoru přispěla trutnovská Městská spořitelna na toto dílo tisíci zlatými. V roce 1888 přibyly k nim další finanční přísliby města a Rakouského krkonošského spolku, a tak se zdálo, že ke zřízení nové kašny dojde už v roce 1889. Profesor Ponninger však opětovně onemocněl, neodeslal slíbený model kašny a nedošlo ani k jeho osobní slíbené návštěvě v Trutnově. Nastaly nečekané průtahy a odklady. A tak teprve 20. března 1890, čtyři roky po podání návrhu, vystavil profesor Ponninger, který vedl uměleckou slévárnu ve Vídni, model Krakonošovy kašny ve střelnici trutnovských ostrostřelců, v sále, kde byly uloženy historické trofeje, cennosti a střelecké terče. Příliš reprezentativní a rozsáhlý Ponningerův model nové kašny však vyvolal rozpaky jednak pro zvláštní kompoziční řešení postavy Krakonoše (byl pojat příliš staticky, vsedě, umístěný na jednoduchém podstavci), jednak pro předpokládané vysoké náklady spojené s jejím zřízením - třicet tisíc zlatých, což bylo pro město příliš. Protože další umělecké slévárny v Mnichově a Norimberku, kterých se Trutnov dotázal po ceně, požadovaly také mnoho, rozhodl se starosta Flogl řešit celou záležitost přímo v Trutnově. Obrátil se na trutnovského občana Josefa Kirschnera, nadaného profesora kreslení na místní reálce. Oba se pak dobře shodli na tradiční představě Krakonoše, muže obrovité postavy s nezbytnou holí v ruce jako vládce krkonošských hor. Kresebný návrh Kirschnera byl vystaven v trutnovské radnici, a všichni, kteří ho zhlédli , s ním vylovili naprostý souhlas.
pod jménem Úpa. Symbol draka z jeho znaku zdobí v nejrůznějších provedeních mnohá místa ve městě. Například v průčelí radnice na náměstí, v horní části budovy školy a na poště. Nejstarší znak je umístěn v zádveří nynější hradní vinárny. Nejvýznamnějším zpodobením je však bezesporu skalní drak ze staré kašny, díla kameníka Maye, která od roku 1792 celých sto let stála na trutnovském náměstí. V roce 1903 byla přenesena do městského parku, kde se v blízkosti vchodu nalézá dodnes. Městský znak se objevuje poprvé na pečeti z 15. století, už v tomtéž uspořádání, jak ho známe dnes. Není známo, kdy byl městu udělen, ale ve všech jeho pozdějších podobách je na něm zobrazen drak. Je známo, že se tento motiv objevuje i na mladších pečetích: pečeť s latinským opisem: 
založil nové město a čelil loupeživým tlupám. Dva zedníci z jeho řemeslnické družiny, jakýsi Paul Firnera, Nikolaus Schlofsky, se při hledání skalního lomu dostali do hlubokého lesa. Po dlouhém bloudění zaslechli silný havraní křik. Zpočátku si ptačího hlasu nevšímali, ale krákání neustávalo. Muži šli za křikem a ten je přivedl k divoké rokli, nad níž stála stará lípa. Zvědavě pátrali, co se skrývá v temné strži. K svému překvapení spatřili patnáct loktů dlouhého plaza, tloušťky dosti silného stromu. Jeho široká tlama byla otevřena, oči sršely ohněm, ocas se šroubovitě vzpínal a tělo měl pokryto velkými rohovitými šupinami. Překvapení a vylekaní zedníci utekli, neopomněli si však cestu značit záseky do stromů. Rytíř Trautenberg se nejprve svědectví strachem polomrtvých řemeslníků vysmál. Když se však před ním dlouze zapřísahali, rozhodl se, že záležitost prozkoumá sám. Nařídil čeledi vzít sebou pevné řetězy a lana. Upevnili je pak kolem stromů na pahorku, jenž byl od toho času nazýván Ležícím vrchem (Liegenhügel), což bylo později zkomoleno na Lživý vrch (Lügenhügel). Na druhý konec provazu upoutali jehně a spustili dolů, aby je plaz pohltil. Pokus se zdařil, nestvůra vylezla ven, chytla se na návnadu a byla pomocí řetězů a lan vytažena z doupěte. Aby nemohla uniknout, byla pevně přivázána ke stromům. Nyní musel být plaz zabit. Rychle proto zhotovili silnou dřevěnou mříž se železnými špicemi, kterou nechali pomocí lan na zvíře padnout tak, že se nemohlo hýbat. Potom naházeli na mříž velké kameny, jednu hromadu na hlavu a druhou na ocas. Zároveň kolem rozdělali oheň. Kamenné břímě zvíře zamáčklo, žár ho schvátil a vysílil a smolný kouř ho nakonec zadusil. Když plaz zcepeněl, rytíř Trautenberg přikázal, ať stáhnout jeho kůži. Ostatní části těla lidé zakopali. Potom kůži na slunci vysušili a vystavili ji k obdivu všech nahoře na staré zámecké věži. Prvního května roku 1024 pořádal kníže Oldřich zemský sněm v Brně, na němž svému synu Břetislavovi svěřil vládu nad Moravou. S blahopřáním přišli též trutnovští a předali svému knížeti draka. Ten jej přijal a přikázal zavěsit v brněnské radnici. Město Trutnov za to později dostalo darem od brněnských měšťanů zvony, a zvyk zvonit na ně se ve městě dlouho zachovával. Zajímavá je souvislost pohraničního Trutnova s Moravou vůbec a s Brnem zvláště. Nejde tu jen o mýtického draka, ale i o historicky doloženou vládu moravského rodu Švábeniců v úpské krajině.
jejichž vlády byli zváni do země k dosídlení pohraničí cizí kolonisté. Přes husitský Trutnov směřovaly do Němec “spanilé jízdy”. V 16. století se častokrát shromáždili na náměstí měšťané pobouření svévolným počínáním feudálních Šumburků a Gendorfů. Za třicetileté války došlo dvakrát k vyplenění Trutnova Švédy – postihlo především domy zámožných měšťanů na náměstí. Za první slezské války způsobili pruští vojáci neopatrnou obsluhou vojenských pekáren na náměstí požár, který zničil polovinu města. A tito vojáci, jak se píše v trutnovské kronice, místo hašení kradli postiženým i to, co se jim podařilo vynést z hořících domů.Na podzim roku 1813 tudy procházela po sedm týdnů šedesátitisícová ruská armáda, ve které Trutnovany zaujali především proslavení donští kozáci. Chování ruských vojáků, jak uvádějí soudobé zprávy, bylo přátelské, a i když vesele popíjeli, chovali se ukázněně a klidně. Pro české obyvatelstvo znamenalo setkání s Rusy velkou národní posilu. V revolučním roce 1848 se na náměstí loučilo 14. června 160 národních gardistů před odchodem na pomoc bojující Praze. Vedl je mladý trutnovský česko – německý básník a revolucionář Uffo Horn. Došli však jen k Sobotce, kde jejich postup zarazilo vojsko. Po střetnutí s krajským hejtmanem Merklem, na kterého Horn tasil šavli, následovala 17. června hanebná cesta zpět. “My všichni jsme se hluboce zesměšnili před celou zemí,” přiznal později Horn. A tak tiše, beze slávy, bez nejmenšího šrámu z boje se vrátili gardisté do města, které je před několika dny s jásotem vyprovázelo.
