Trutnovská radnice
Počátky trutnovské radnice spadají do doby zrodu města, i když písemnou zmínku o ní nacházíme až později – roku 1329. Trutnov, město českých královen, měl všechna práva královských měst, která potvrzuje a rozšiřuje roku 1340 privilegium Jana Lucemburského. K hospodářským výsadám Trutnova patřilo i mílové právo (dvě hodiny cesty od města – asi 11 km – se nesměla usadit žádná konkurenční výroba), právo várečné (na celém trutnovském panství se mohlo čepovat jen trutnovské pivo), právo trhu a cla v městských branách, právo skladu a prodeje soli. Dále mělo město rozsáhlou pravomoc soudní, právo hrdelní a právo samosprávy. Městská rady se měla starat o hospodářský a společenský život města, které prožívalo zvláště v 16. století ve sporech s okolnímu feudály velmi těžké časy. Obnovování městské rady v čele s purkmistrem se provádělo tak, že po roce odstupující rada navrhla dvojnásobný počet nových radních, z nichž pak vybral zástupce krále radu novou (v ní byli i dva členové rady staré). V radě se někdy střídali v úřadě purkmistra měšťané měsíčně. Tak se stalo, že v roce 1582, v době velké morové epidemie, měl Trutnov v jednom roce 33 purkmistrů (jeho úřad třikrát obešel konšely). V roce 1573 si v Trutnově zvolily svou radu i děvečky, za kteroužto ženskou opovážlivost byly potrestány vězením. Odznakem moci purkmistra byla městská pečeť, kterou nosil zavěšenou na řetěze kolem krku. Od roku 1545 mělo město právo pečetit červeným voskem. Zlé pro město bylo, když nástupci krále byli násilničtí feudálové, kteří drželi Trutnov v zástavě. Tehdy docházelo 
nejednou k nepřátelství mezi městskou radou a hradem, kde tito feudálové sídlili. Bylo tomu tak např. v roce 1519, kdy bylo provedeno na nátlak Šumburků veřejné hlasování. Ti občané, kteří byli při obci, měli projít pod zavěšeným bidlem do kostela, ti, kteří ne, se měli postavit ke svým feudálním pánům. Všichni občané se tenkrát postavili za obec. Za “podlézače bidla” pak posměšně označovala Trutnovany Beatricie ze Šumburka. K velkým rozporům došlo v době, kdy byl Trutnov za účast na protihabsburském povstání v roce 1547 potrestán ztrátou svých vesnic. (Podle urbáře z roku 1545, který určoval peněžní platy, desátky a robotu poddaných, patřily k trutnovskému panství vesnice Královec, Hertvíkovice, Zlatá Olešnice, Oblanov, Střítěž, Bojiště, Poříčí a Bečkov.) Kryštof z Gendorfu, který tenkrát dostal město do zástavy, zacházel s městskou radou a s měšťany jako se svými poddanými a žádal na nich i skládání přísahy věrnosti vkleče. V těchto zlých časech běžel najednou trutnovský lid k rathausu, aby vzal zbraně a vyrazil hájit zájmy a práva města. K tomu svolával občany radniční zvon. Ten někdy vyzýval i proti jinému nepříteli Trutnova – proti ohni. Roku 1562 jím vyzváněl při zpozorování požáru kronikář Hüttel. (V lednu 1591 musel být zavěšen na radnici zvon nový, když ho v prosinci předcházejícího roku rozbil drábův kluk na 6 kusů.) Časté spory o hranice svého majetku měli Trutnovští v 16. století se svými náchodskými sousedy.
Žádné komentáře:
Okomentovat