pátek 6. února 2009
pátek 23. ledna 2009
středa 21. ledna 2009
Historie Dvora Králové nad Labem
Geografické souvislosti měli bezpochyby vliv na situování původně osady, která dala základ městu Dvůr Králové nad Labem. Odedávna vznikala lidská sídla na trasách původních cest, na jejich křižovatkách a komunikačních uzlech. Nejinak tomu bylo i u Dvora Králové nad Labem. Osada předznamenávající město vznikla jednak na stezce podél pohraničních hor (Hostinné – Dvůr Králové nad Labem – Jaroměř – Opočno – Kostelec nad Orlicí - Česká Třebová), která vycházela z Krakova přes Olomouc a směřovala na horní Jizeru k sedlu Novosvětskému, a jednak na vojenské stezce, která vznikla ve 12. století po průchodu polského vojska Boleslava III.
Název osady – Dvůr – zřejmě souvisí s písemně nedoloženou existencí královského dvora, či hradu. Tento dvůr lze situovat zřejmě do blízkosti kostela (patrně čp. 105 – 108), jihovýchodním směrem, jak lze dovodit z názvu Podhradského předměstí. V nejhlubší historii se objevuje jméno sídla – latinsky „Curia“, také německy „Hof“ (roku 1316). Český název „Dwuor“ je doložen k roku 1421.
Existence Dvora Králové nad Labem je poprvé doložena roku 1260 – jako královský manský obvod. Nemáme bohužel bližší informace o tom, odkdy patřil králi nebo kdy došlo k povýšení osady na město. Za krále Václava II. byl zdejší manský obvod připojen k Trutnovu. Roku 1316 byl Dvůr Králové přechodně zastaven Janem Lucemburským Půtovi z Turgova (v „Majestas Carolina“ je Dvůr jmenován mezi zastavitelnými královskými městy). Roku 1340 byli obyvatelé města osvobozeni králem od pravomoci krajských úředníků a soudců ve věcech popravy a cúdy a toto privilegium jim bylo opětovně přiznáváno každým dalším panovníkem, tzn. že v soudních a jiných věcech byli obyvatelé postaveni přímo pod krále nebo zemského správce.
Roku 1392 se Dvůr stal věnným městem královen, když ho Václav IV. zřejmě připsal své manželce Žofii Bavorské. Od této doby je Dvůr citován s přídomkem Králové. Královská věnná města měla manželkám českých panovníků zajišťovat hmotné zabezpečení (stejně tak Hradec Králové, Chrudim, Vysoké mýto, Jaroměř, Polička Mělník a Trutnov). V letech 1318 – 1318 bylo město rozšířeno a opevněno, pravděpodobně Eliškou Rejčkou. V době husitství pak tato instituce zanikla.
V roce 1421 se město poddalo Pražanům a Táboritům a roku 1423 se města zmocnil Jan Žižka. V bitvě u Lipan bojovalo na straně Prokopa Holého. V roce 1436 ale poslové města přijali Zikmunda Lucemburského za krále. Císař Zikmund Lucemburský dal pak roku 1437 své manželce Barboře město za věno tak, jak je držela i jeho sestra Žofie. Tím byl obnoven institut věnných měst.
Po roce 1514 byl manský soud v Trutnově zrušen a Trutnovsko bylo začleněno do Hradecka. Pro účast v povstání proti císaři Ferdinandu I. přišlo město roku 1547 o své statky. Ještě ten rok bylo ale Dvorským uděleno odpuštění a téměř všechen majetek byl vrácen.
Během stavovského povstání se Dvůr Králové nad Labem přidal na odbojnou stranu, po bitvě na Bílé hoře mu tedy byl opět zkonfiskován majetek. Městu byly statky vráceny roku 1627. Za třicetileté války (v letech 1639 a 1646) město utrpělo značné škody a byl tím dovršen úpadek města. Dvůr byl několikrát vypleněn a vydrancován císařskými, saskými i švédskými vojáky.
V době vlády Marie Terezie bylo město opět podrobeno válečným útrapám, které souvisely s válkou o rakouské dědictví a se sedmiletou válkou. I přes tyto nešťastné události se město ve II. polovině 18. století i počátkem 19. století hospodářsky dále rozvíjelo. Tento rozvoj souvisel především s textilním řemeslem.
16. září 1817 byl objeven Václavem Hankou tzv. Královédvorský rukopis, v „kobce“ děkanského kostela sv. Jana Křtitele. Tento rukopis měl být rukopisnou staročeskou básní ze 13. století a ačkoliv se později ukázalo, že se jedná o falsum, nepochybně významně ovlivnil atmosféru právě probíhajícího národního obrození a zapsal město výrazně do českých dějin.
Další dramatickou historickou událostí, která se vepsala do osudů města byla rakousko- pruská válka v roce 1866, jejíž průběh zasáhl celý hradecký region. Boje se v průběhu války odehrávaly přímo na území města, došlo ke dvěma pruským okupacím a nakonec se Dvůr Králové stal v červenci pruským lazaretem. Ve městě byli ranění ukládáni i do obou podloubí na náměstí. Připomínky těchto událostí, nejen ve formě válečných hrobů, se dnes nalézají v samotném městě i v blízkých vesnicích. Např. ve Dvoře Králové nad Labem - Městské Podstráni, na Nádražní pěšině, v ulici Nerudově, centrální pomník je situován v ulici Husově. V blízkých obcích pak můžeme tyto válečné hroby najít např. v Kocbeři - na lesním hřbitůvku na západním Konci, v Choustníkově Hradišti, v Hřibojedech či v Zálesí u Doubravice.
Město prošlo několika historickými katastrofami, které významně formovaly jeho vývoj. V průběhu dějin došlo k několika rozsáhlým požárům, při kterých bylo zničeno buď téměř celé město nebo jeho významná část : roku 1345, roku 1421 - během husitských válek, roku 1450 - během nájezdů slezských křižáků. V letech 1522 a 1572 vyhořelo celé město kromě kostela a čtyř domů a také během pruských válek ve druhé polovině 18. století. Požárům napomáhal fakt, že většina budov byla dřevěná a zástavba uvnitř sevření hradeb byla velmi hustá. Město postihly také různé epidemie během let 1582 (epidemie moru), 1831, 1850 a 1855. Navzdory těmto jevům, kterých ve svém dlouhém vývoji nebylo ušetřeno téměř žádné české město, i ve Dvoře Králové nad Labem bylo nemálo příznivých historických okolností, které přispívaly k dalšímu vývoji a prosazování se města v regionálním měřítku. Město bylo především střediskem obchodu a řemesel, čehož jsou důkazem početné výroční trhy, které mu byly dány jednotlivými panovníky jako jedno z privilegií. Velkou tradici zde mělo především tkalcovství a barvířství, protože odedávna se v okolí pěstoval len. Od konce 18. století sem zvolna proniká bavlna a v 19. století začíná vytlačovat tuto tradiční surovinu len. Textilní průmysl se začal naplno ve městě rozvíjet v 80. letech 19. století, kdy začaly vznikat první textilní továrny (Emanuel Bäumelt, Mořic Feldscharek, Julius Busch, Winternitz a Friedman …).
S průmyslovým rozvojem úzce souvisel i vzrůst počtu obyvatel, stavební rozvoj města a v neposlední řadě i rozvoj společensko-kulturního života města (stavba divadelní budovy, rozvoj spolkové činnosti – divadelní spolek, pěvecké spolky, tělovýchovná jednota Sokol, Okrašlovací spolek …). Velká většina těchto spolků existuje dodnes a dále se aktivně podílejí na životě města.
Stejně jako většina českých měst byl i Dvůr Králové nad Labem postižen průběhem I. světové války. I zdejší občané byli nuceni se aktivně účastnit bojů. Padlo v ní 130 zdejších rodáků a přes 50 vojáků zůstalo nezvěstných. Na památku jejich oběti byly vybudovány pomníky a památníky nejen přímo ve městě ale i v přilehlých obcích, odkud vojáci pocházeli (např. Bílá Třemešná, Velký Vřešťov, Doubravice, Třebihošť a další). Válka pak skončila oslavami míru a samostatného státu – 28.října 1918.
Po překonání krize způsobené I. světovou válkou dochází v meziválečných letech k rozvoji nejen průmyslu, ale i spolkového a kulturního života města. Stěžejním průmyslem zůstává stále textilní odvětví. Obraz města zůstává i dnes výrazně ovlivněn v tomto období vzniklými a rozvíjejícími se textilními továrnami (firma Löwenbach, společnost Antonín Klazar, firma Weiss a synové, firma M. Mandl a synové, Královédvorská mechanická tkalcovna a další). Bavlněné potištěné látky a tkaniny z umělého hedvábí produkovala firma Josef Sochor, mechanická tkalcovna a úpravna. Tato firma se rovněž podílela na stavebním rozvoji města – vybudovala kolonii dělnických domků od architekta Pavla Janáka (dnešní ulice Sochorova), která svému účelu slouží dodnes.
Bouřlivými událostmi Mnichova v roce 1938 byl poznamenán i Dvůr Králové, tím spíše, že se nachází blízko pohraničních oblastí. V roce 1938 došlo k částečnému obsazení Královédvorska. Následovala válečná léta 1939 až 1945, období protektorátu Čechy a Morava, která byla ukončena květnovým povstáním a následným odsunem osob německé národnosti z území královédvorského okresu. Tento moment změnil definitivně národnostní skladbu obyvatel regionu.
Historie Úpice
V kterém roce vznikla při brodu na soutoku Radečky s Úpou původní strážní osada Úpice, nevíme. Na tomto strategicky důležitém místě chránila obchodní stezku, tzv. Kladskou trhovku, přicházející sem z Náchoda, Hronova a Rtyně, směřující ke Dvoru Králové. V Batňovicích odbočovala přes Jestřebí hory k severu Svídnická stezka. Strategický význam Úpice podtrhuje i pověst o odražení tatarského vpádu v r. 1241 nazývana Úpičtí rytíři. Je velmi pravděpodobné, že Úpice jako strážní osada, vznikla mnohem dříve, než Tas z Vízmburku postavil r. 1279 nad Havlovicemi hrad Vízmburk. S ním byla neodmyslitelně spojena i jako pozdější městečko až do zániku hradu v r. 1447 a do následného spojení s panstvím náchodským, jehož součástí zůstalo až do zrušení vrchnostenských úřadů v roce 1850. Vízmburské panství štědře podporovalo své jediné městečko Úpici a udělilo mu i četná práva včetně hrdelního, tržního, vaření piva apod. V době husitské stála Úpice na straně kalicha. Proto byla v r. 1421 vypálena Slezany, kteří r. 1425 ničivý pád opakovali. Roku 1604 byla v Úpici postavena první škola. Roku 1625 bylo městečko postiženo velkým požárem. Bylo při něm zničeno 16 domů i s kostelem. Za třicetileté války trpěla Úpice třemi švédskými vpády, v říjnu 1632, v lednu a v dubnu 1647. Také v prusko-rakouských válkách o dědictví Slezska tábořilo zde několikrát rakouské vojsko a r. 1745 před bitvou u Ždáru na Trutnovsku zde leželo vojsko pruského krále Bedřicha. Z velkého strádání obyvatelstva vypukl o rok později hladomor. Epidemie cholery je doložena roku 1831. Také ve válce prusko-rakouské v r.1866 leželo v Úpici před bitvou u Střítěže a Rubínovic nepřatelské ruské vojsko. Dne 28. června 1866 bylo v přádelně na Sychrově dokonce velitelství II. pruské armády korunního prince Bedřicha Viléma. V 2. polovině 19. století lze sledovat v Úpici rychlý rozvoj průmyslu. Vedle dosud rozvinuté řemeslné výroby, pěstování lnu a plátenictví začíná ve městě podnikat rodina Morawetzova. První přádelna lnu byla postavena v r. 1851.Skutečným obdobím rozvoje města se však stala až poslední čtvrtina 19. století. Vznikla první mechanická tkalcovna, další továrnu postavil Morawetzův společník Oberländer, tkalcovnu Ed. Morawetz, původní barvířskou dílnu přemněnili Těmínové v mechanickou barevnu a bělidlo, r. 1894 začal v Úpici Karel Morawetz s výrobou vah a r. 1905 vybudovali Buxbaumové moderní tkalcovnu. Na začátku 20. století vznikly i menší textilní továrny. Úpice se tak stala jedním z nejprůmyslovějších měst českého severovýchodu.
V současné době má Úpice necelých 6000 obyvatel. Největšími výrobci jsou privatizované akciové společnosti Juta, KPM, Maratonstav, Tonava.
V Úpici prožily dětství a mládí děti MUDr. Antonína Čapka : Helena, Josef a Karel, narodila se zde malířka květin a Podkrkonoší Julie W. Mezerová. Dlouholetou tradici zde má ochotnické divadlo, hudba, především tělovýchova a sport. Mimořádnou zvláštností je hvězdárna otevřená v r. 1959. Z rozsáhlého odborného zaměření hvězdárny připomeňme výzkum vztahů Slunce-Země a sledování vlivu sluneční aktivity na lidský organismus a biosféru.
Historie Žacléře
Žacléř
Město Žacléř leží pod Žacléřským hřbetem v nadmořské výšce kolem 600 m a je nazýváno východní branou Krkonoš. První písemná zmínka o hradu Žacléř, který střežil obchodní stezku vedoucí z českého vnitrozemí do Dolního Slezka a dal základ novému sídlu, pochází z r. 1334. Osada vybudovaná pod hradem se nazývala „Bornfloss“ – na pramenech. Po husitských nájezdech však zanikla. Nové sídlo mělo již statut městečka a je poprvé připomínáno písemně r. 1553 jménem Bernstadt. Městský znak s medvědem může mít souvislost s tímto pojmenováním.
Strategická poloha panského sídla i městečka pomáhala rozvoji zemědělství, řemesel i průmyslu. Již v 16. st. se vyráběl v Prkenném Dole papír, následovala výroba skla v Bobru a v 19. st. se rozeběhla v Žacléři přádelna a výroba porcelánu. Žacléř se stal známým především dolováním černého uhlí, jehož nález se datuje r. 1570. Hornické symboly, mlátek a želízko, také najdete na městském znaku.
Obyvatelé městečka i celého kraje velmi trpěli za třicetileté války a později v 18. st. za slezských válek. V r. 1628 opouští exulant J. A. Komenský v Černé Vodě u Žacléře svou vlast.
V polovině 19. století se stalo městečko sídlem soudního a berního úřadu a užívá již výhradně názvu Schatzlar – Žacléř.
Zmíněný rozvoj průmyslu byl podnětem k urbanizaci města. Vedle původní dřevěné zástavby typickými podsíňovými domy se v 19. st. staví měšťanské domy, nová škola a na začátku 20. st. bydlení pro horníky „Červená a Bílá kolonie“. V historickém jádru se staví moderní nemocnice a v r. 1912 místo staré radnice budova okresního soudu.
V letech 1935 – 1938 se buduje v lokalitě Stachelberg rozsáhlé podzemní vojenské opevnění. Dnes slouží jako muzeum.
V r. 1945 bylo ze Žacléře odsunuto do Německa mnoho německých rodin. Některé okolní obce zcela zanikly nebo byly později přidruženy k městu Žacléř jako osady.
V rámci rozvoje hornictví se v 50. letech 20. st. staví hornické učiliště a dvě velká sídliště pro horníky - Pilíř a sídliště Boženy Němcové.
Po r. 1989 ukončila výrobu přádelna Texlen a dolování Důl Jan Šverma Žacléř. Žacléř a celý region Žacléřsko se orientuje na turistický ruch. Vznikají zde nové penziony, modernizují se sportovní areály, na nových kurtech se hraje volejbal, plážový volejbal a tenis. Vyznačené cyklotrasy navazují na hranicích na polské cyklostezky. Vedle sjezdového areálu Arrakis v Prkenném Dole vyrůstá celoroční sportovní areál Bret. V zimě najedete nad městem na upravenou běžeckou Krkonošskou cestu. Žacléřská nemocnice je přebudována na rehabilitační centrum Rehamedica. Léčí se zde pacienti s poruchami pohybového ústrojí. V r. 1999 se na Rýchorském náměstí otevřelo návštěvníkům regionální muzeum – Městské muzeum Žacléř. Čtenářům je k dispozici knihovna v sídlišti Na Pilíři. V r. 2003 bylo historické jádro města prohlášeno za památkovou zónu. Po r. 2005 vyrostla v lokalitě Pod zahradami nová bytová zástavba.
Dnešní Žacléř je turistické podhorské městečko, které se stále rozvíjí a je v každé roční době připraveno uvítat své návštěvníky.
Historie Vrchlabí
Vrc
hlabí - latinsky Albipolis, první a nejsevernější město na Labi, leží zeměpisně uprostřed horského masivu Krkonoš a je branou do říše tajemného Krakonoše. Rozkládá se na ploše 28 km2, ve výšce 430 - 500 m.n.m.
K osídlování krkonošského podhůří docházelo už v první polovině 13. století. V letech 1241 - 1270 vzniká v blízkosti soutoku Labe a Malého Labe vrchlabské probošství. První písemný doklad o české osadě s názvem "Wrchlab" je z roku 1359. V té době osada patřila vladykovi Haškovi z Vrchlabí. Ten sídlil v dřevěné tvrzi, která se nalézala v místě dnešního rybníku zámeckého parku. Kraj byl bohatý na železné rudy a drahé kameny. Většinu obyvatelstva tvořily rodiny horníků a slévačů pracujících na těžbě a zpracovávání rud.
Velký rozmach nastal za Kryštofa Gendorfa z Gendorfu. Byl to nejvyšší horní hejtman Království českého, původem ze Štýrska, a uznávaný hutní odborník. Již v letech 1520 - 23 získal kutací právo téměř na celé Krkonoše. Roku 1533 koupil osadu od Jana Tetoura z Tetova za 3750 kop českých grošů. 6 října téhož roku bylo Vrchlabí Ferdinandem I. povýšeno na město s vlastním znakem a právy. Česky psaná zakládací listina města je uložena v okresním archívu v Trutnově (kopie je vystavena v 
Městské knihovně ve Vrchlabí). Nový držitel dal městu jméno Hohenelbe. Nastal další příliv převážně německých rodin horníků a hutnických odborníků. Řemeslníky sdružoval v cechy, dal vystavět kamenný kostel, faru, školu, chudobinec a své panství rozšířil o Trutnov a Žacléř, takže vlastnil dvě města a 381 vesnic. V letech 1546 - 48 dal vystavět renesanční zámek poblíž staré zemanské tvrze, ze kterého se dodnes zachovalo obvodové zdivo a čtyři osmiboké věže. Dnešní sídliště Liščí kopec vděčí za své pojmenování tvrzi Fuchsberg, která stávala jižněji a jejíž zřícenina zmizela až začátkem 19. století. Sídlo nechal postavit Kryštof Gendorf pro svého letitého zetě Hanuše Certyse z Karyše, který byl rezavý jako liška. Když Kryštof Gendorf roku 1563 zemřel, zůstalo po něm 7 dcer, které se provdaly za českou a slezskou šlechtu. Vrchlabí vyženil rod Miřkovských ze Stropčic.
Roku 1624 koupil Vrchlabí Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Přesto, že vládl jen 10 let, nastal nový rozkvět města. Pokračoval v těžbě v dolech, stal se dodavatelem zbraní. Město zbohatlo. V roce 1634 byl zákeřně zavražděn v Chebu.
Ferdinand II. daroval v roce 1635 panství říšskému hraběti Janu Rudolfu ze šlechtického rodu Morzinů odměnou za válečné služby v bojích proti Turkům a Švédům a také za účast při zavraždění Valdštejna. Osudy panského rodu byly i osudy města. Za jeho vlády došlo také k dalšímu rozkvětu. Nastal rozmach zpracování lnu. Roku 1696 byl postaven Anenský sloup na ochranu před morovou nákazou a v roce 1732 nová radnice. Počátkem 19. století prošel rozsáhlou přestavbou zámek, byl o jedno patro snížen, pouze věže si zachovaly původní velikost. V té době byl kolem zámku zřízen velký park anglického stylu. Roku 1882, po smrti posledního mužského potomka, přechází majetek do rodu Černínů.
Město nikdy netrpělo příliš válkami ani požáry, s výjimkou války o Slezsko (1740-45), v sedmileté války (1756-63) a "Bramborové války" (1778-79) . Až v roce 1897 město postihla velká povodeň Labe, která ho velice zpustošila (škoda činila 5 miliónů zlatých).
Kromě již zmíněných památek, nesmíme zapomenout na Augustiniánský klášter. Stavbu započal roku 1704 Maxmilián Morzin, pokračoval Václav Morzim a Adam Auer. Vysvěcen byl až v roce 1733. Od roku 1940 slouží Krkonošskému muzeum.
Po vyčerpání rudného bohatství, zvláště mědi a železa, během 18. století hutě a železárny na vrchlabsku postupně zanikaly. Vítěznou cestu si zde razil textilní průmysl. Přádelny, bělidla, tkalcovny a úpravny podporovaly vzrůst a vývoj města. Bohatství v té době přinesly do Vrchlabí len a bavlna. V roce 1770 byla ve Vrchlabí přechodně zřízena první tkalcovská škola ve střední Evropě. Tato škola byla trvale obnovena v roce 1873.
V historii města nesmíme zapomenout na jméno Vojtěch Kablík. Přišel do Vrchlabí z Poděbrad. Zakoupil zde lékárnu a oženil se s dcerou továrníka Davida Ettla Josefínou. Zavedl bílení tkanin chlorem, bílení a barvení papíru. Patřil mezi první, kdo si zavedl plynové osvětlení do domu. Byl uznávaný chemik a lékárník, jeho žena botanička.
V 19. a počátkem 20. století s rozvojem turistiky se rozvíjelo dále i město: 1869 vznikl ve Vrchlabí sbor dobrovolných hasičů; 1871 byla 
založena městská plynárna; 1873 o Novém roce byly ulice města osvětleny plynem; 1876 byla postavena nová školní budova; 1887 byl zestátněn poštovní úřad a zřízen telegraf; 1889 byl zaveden ve městě vodovod; 1892 byl založen "na šancích" městský park; 1895 byla postavena "Střelnice" (dnes kulturní dům); 1899 byla otevřena okresní nemocnice; 1900 byla vysvěcena evangelická modlitebna; 1902 byl postaven akciový pivovar; 1909 bylo otevřeno reálné gymnasium a zahájeny automobilové jízdy do Špindlerova Mlýna; 1913 byla otevřena jednotřídní česká matiční škola; 1914 byla zřízena výchovna; 1937 byl vystavěn Národní dům "Sokolovna", jako kulturní a společenské středisko českého obyvatelstva.
Snaha německých obyvatel odtrhnout Vrchlabí od vznikající Československé republiky po I. světové válce byla přerušena příchodem Československé armády a Sokolem 8. prosince roku 1918. V září roku 1938 bylo však pohraničí Československa včetně Vrchlabí podstoupeno hitlerovskému Německu. Po osvobození Československa přešla správa města Vrchlabí zpět do českých rukou.
V době komunistického režimu se spíše něž na turistiku kladl důraz na průmysl a vznikly stavby, které poznamenaly ráz města: panelové domy a některé budovy občanské vybavenosti.
Po roce 1989 dochází k viditelným změnám v celkovém vzhledu města. Díky rychlému přechodu majetku do soukromého vlastnictví vzniká celá řada nových objektů a stávající jsou opravovány. Nebývalým tempem se rozvíjí podnikatelská činnost, rozšiřuje se obchodní síť, přibývá soukromých restaurací a dalších provozoven. Město uzavírá partnerství s německým městem Baunatal a francouzským městem Trouville-sur-Mer. Dnes je město Vrchlabí opět centrem turistického ruchu středních Krkonoš.
úterý 20. ledna 2009
Historie Trutnova
Pivovar
Roku 1582 se spojili trutnovští právovárečníci v měšťanský pivovar. První počátky mechanizované výroby piva spadají do roku 1882. V roce 1900 již vyrobilo 70 zaměstnanců 81 648 hl piva. Další rozšíření proběhlo v roce 1920 a poté v letech 1929-1935. V té době výroba stále rostla, ale do 2. světové války 100 000 hl nedosáhla. Po válce se vařilo okolo 50 000 hl a od roku 1951 opět alespoň 10o pivo. Sta tisíc hektolitrů dosáhl závod poprvé v roce 1962, kdy vypomáhal s dodávkami na Slovensko. V roce 1969 vyhořela sladovna v Horské ulici, což přineslo nejen problémy se zásobováním sladem. Spáleniště zůstalo 15 let nevyužito a jelikož ani pivovar nebyl řádně opravován, fasády i celkový vzhled byl žalostný, vznikla polemika o oprávněnosti pivovaru ve středu města. V té době se objevily návrhy na stavbu nového velkopivovaru v Horním Starém Městě. Tahanice trvaly až do roku 1980, kdy se rozhodlo, že pivovar zůstane ve středu města a přistoupí se k rekonstrukci a ke zvýšení kapacity až na 225 000 hl. Po znárodnění byl pivovar součástí podniků:
Hradecké pivovary n.p., pivovar Trutnov
Východočeské pivovary n.p., k.p. Hradec Králové
| dřívější názvy piv |
| Vánoční světlý ležák 12 % (světlý ležák) |
Po privatizaci se stala majitelem společnost Krakonoš spol. s r.o.. V roce 1990 vyvezl pivovar 7 200 hl piva v cisternách do Polska. Pivovaru se podařilo ztrátu roku 1994 v roce 1995 dohnat a vykázat zisk. Zvýšil se i výstav na zhruba 173 tisíc hl. Nižší tržby i zisk proti předchozímu roku vykázal v roce 1997. 
Zisk dosáhl podle auditovaných výsledků 1,8 mil.Kč oproti 2,8 milionům v roce 1996. Tržby pivovaru poklesly ze 121 na 117 milionů. Prodej klesl o více než deset procent. Na trhu severovýchodních Čech byla stále větší konkurence, navíc na horách, kde měl pivovar solidní odbytiště, se nevydařila ani letní, ani zimní sezóna. Do poklesu se promítl i vliv povodní. Čistý zisk roku 1998 byl ve výši 1,8 mil.Kč, tržby se pohybovaly kolem 120 mil.Kč. Pivovar v roce 1999 zvýšil výstav o necelý tisíc hektolitrů na 125 782 hl, a zastavil tak tři roky trvající pokles výroby. Tržby roku 1999 se pohybovaly kolem 121 milionů korun (nárůst o 1%), čistý zisk byl 11 miliónů korun (6x více než v roce 1998). Pivovar v roce 1999 dosáhl čistého zisku 11 miliónů Kč, což bylo zhruba šestkrát více než 1,8 miliónu korun v roce 1998. Ještě v roce 1995 podnik uvařil 173 000 hl piva, pak mu však výroba postupně klesala až k necelým 125 000 hl v roce 1998. Neustálý růst cen pohonných hmot, energií, surovin a dalších vstupů přinutil pivovar ke zdražení výrobků od 1.července 2000. Ekonom František Pechek připomněl, že jeho podnik prodával pivo již tři roky za stejné ceny. U půl litru šlo zhruba o dvacetihaléřové zdražení. U desítky činil růst ceny 4 %, u dvanáctky šlo ještě o menší navýšení. Za první pololetí roku 2000 zaznamenal pivovar zvýšení výstavu o 11 % na 65 000 hl piva. "Vyšší odbyt je dán celkovým zlepšením hospodářské situace v ČR a částečně i zvyšováním cen velkých pivovarů. Svůj vliv mělo i teplé počasí v dubnu a květnu 2000," řekl ekonom společnosti František Pechek. Zvýšení se týkalo všech druhů piva. Pivovar v roce 2000 zvýšil výstav o necelá 2 % na 128 tisíc hl a druhý rok po sobě vykázal růst. Hlavní část odbytu pivovaru směřovala do okresu Trutnov a do Krkonoš. Necelé jedno procento výstavu podnik v roce 2000 exportoval do Německa. Tržby roku 2000 mírně překročily 121 milionů korun roku 1999. Čistý zisk byl nižší než 11 milionů korun v roce 1999. Zhruba 80 % produkce tvořil světlý dvanáctistupňový ležák. Kromě piva dodával odběratelům minerálky a limonády od jiných výrobců, v roce 2000 v množství kolem 5 000 hl. Majiteli pivovaru zaměstnávajícího kolem 70 lidí byli v roce 2000 tři fyzické osoby.
deset korun mohl i ochutnat. Navíc se pobavil při dechovce a folkové muzice. "Tolik lidí na jednom fleku jsem naposledy viděl před lety při oslavách prvního máje," uvedl jeden z účastníků oslav. A měl opravdu. Od desáté hodiny dopoledne byl areál pivovaru doslova nacpaný milovníky lahodného moku. Pro ty nejzvědavější byla připravena i exkurze po pivovaru. "Jsem překvapený, jak se pivo v Trutnově vaří. Přiznám se, že místní pivo mám rád a nedám na něj dopustit. Ale teď ho mám ještě radši," uvedl Petr Holomíček z Pardubic. Na Trutnovsku měl chalupu a zdejší pivo si vozil domů i pro konzumaci ve všedních dnech. Na oslavě navíc ochutnal sváteční čtrnáctistupňové pivo.Pivovar již přes rok držel ceny svých výrobků na stejné úrovni. Jak uvedl v červnu 2002 ředitel Karel Janko, zdražovat nechtěl ani v roce 2002. "Ceny vstupů se nezvyšovaly tak markantně, abychom zdražovali i my. Musíme dobře hospodařit. Konkurence je velká, proto investujeme do modernizace výroby, abychom zvyšovali kvalitu. Už pátý rok máme stabilní odbyt," řekl. Pivovaru v 1.pololetí 2002 výstav klesl o 4 % na 58 000 hl, pivo nevyvážel. Klidní mohli být zákazníci pivovaru, který měl pevné ceny od května 2001. "Pokud nedojde k většímu nárůstu cen vstupů, zdražovat nebudeme přinejmenším do léta 2003," ubezpečil v prosinci 2002 ředitel Karel Janko. Pivovar v roce 2002 snížil výstav o 3,5 % na 117 000 hl. To byl nejnižší výstav v jeho novodobé historii. Klesající výkon podnik přičetl sílícímu tlaku velkých pivovarů na obsazení restaurací i v regionech, kde dříve měly silné postavení místní pivovary.
"Myslíte si, že Krakonoš je starý chlap? Tak se podívejte na etiketu trutnovského piva - je na ní muž v nejlepších letech, v plné síle. To je jasné. Protože po pivu se mládne," vysvětlil v březnu 2003 s přehledem Jan Špalek, jeden ze spolumajitelů pivovaru. Přestože české pivo je fenomén a vypije se ho v tuzemsku snad nejvíc "na hlavu" na světě, stále víc pivovarů se dostávalo buď do rukou zahraničního kapitálu, nebo zaniklo. Trutnovský byl jedním z těch, který odolával. Svou tradici udržoval již od roku 1582 (obrázek Krakonoše je ovšem mladší, pochází z roku 1895). Vaření piva v Trutnově má kořeny ještě starší. Podle historických záznamů mělo město "právo várečné" již v roce 1260, o osmdesát let později je potvrdil český král Jan Lucemburský. Tohle právo znamenalo, že pivo směly vařit vybrané měšťanské domy, které se střídaly podle předem stanoveného pořadí. Vypráví se, že Trutnovští si je ochraňovali stejně jako "právo mílové", které hájilo měšťany před konkurencí šlechty. Jakmile bylo za branami města objeveno jiné než místní pivo, dali konšelé sudy rozbít - stalo se tak například Janu Zilvarovi z Vlčič, který do Trutnova propašoval tři sudy svého moku. Pro pivovarníky to byly zlaté časy. Dnes si v trutnovských hospodách můžete objednat kdekteré pivo, a nejen z Čech. Ale Krakonoš, to je něco, na co jsou horalé hrdí. Se stejnou hrdostí vás Jan Špalek provede pivovarem. Vyučil se tu tak trochu nedobrovolně, za minulého režimu nesměl studovat. Ale od té doby prošel všemi provozy. Dalo by se říct, že umí všechno, kdekoli může dnes, pár let před důchodem, něco zkontrolovat nebo v něčem pomoci. Přestože už dávno nevypadají pivovary jako ve filmu Postřižiny, s historií vaření piva se v trutnovském setkáváte na každém kroku. Tak například pro pivovar, předchůdce toho dnešního, který vznikl v roce 1582 spojením všech právovárečníků, se dokonce tady na horách pěstoval i chmel. Jedno z trutnovských návrší se proto jmenuje Chmelnice. Dnes se chmel dováží - stejně jako slad. Sladovna vyhořela v roce 1962 a nebyla už obnovena. Historickým kouskem je samotná varna, kde výroba piva začíná. Obrovské měděné kotle dodala do Trutnova První brněnská strojírna při rekonstrukci ve třicátých letech minulého století a vaří se v nich dodnes. Zajímavé je, že tehdy byla varna stavěna na kapacitu 500 000 hl piva za rok. Nikdy tedy nebyla plně využita. Současná roční produkce, nejvyšší za poslední dobu, byla přibližně 130 000 hl. Z varny teče pivo do spilky. To jsou nádrže, v nichž po přidání pivovarských kvasnic pivo deset až dvanáct dnů kvasí, cukry z varny se mění na alkohol. Pak pivo zraje - dnes už ne v dřevěných sudech jako kdysi, ale ve velkých nerezových tancích. Leží tu čtyřicet až padesát dnů, stane se z něj tedy ležák. Kdysi ležely sudy s pivem v bočních křídlech sklepení a "hlavní loď" se pěchovala ledem. Vydržel od zimy do podzimu. Z ležáckých tanků pak stačí jen pivo přefiltrovat a plnit - do sudů či lahví. Do plastových lahví se v Trutnově plnit pivo nechystali. Jednak je to prý špatná míra (půl litru člověk vypije, větší dávka zvětrává) a jednak je používání skla ekologické, neboť jde o vratný obal. Jan Špalek navíc tvrdil zajímavou věc - dnes už si jen minimálně chodí lidé do hospody se džbánem pro pivo. Buď jdou "na pivo", nebo si koupí lahvové. "Vidíme to na produkci. Nikdy v minulosti nebyl takový zájem o lahvové pivo, jako je dnes," konstatoval. Jan Špalek jako zkušený pivař tvrdil, že skoro každé pivo je dobré. Záleží na náladě zákazníka, na jeho momentální chuti a samozřejmě na tom, jak s pivem nakládá hostinský. Pivovar byl jeden z mála u nás, který stále pro vaření piva používal hlávkový chmel, zatímco jiné podniky už přešly na chmelové granule. "Vaříme klasicky a máme za to, že pro přírodní pivo jsou nejlepší přírodní, základní suroviny," vysvětlil Jan Špalek. Voda z pivovarské studny stačí zásobovat výrobu celoročně, dovážený slad se vybírá velice pečlivě. Pivo nebylo ani pasterizováno, ani chemicky stabilizováno. Nejmodernější vymožeností tu byl nový "dolešťovací a dočišťovací" filtr. Dobře filtrované pivo vydrží bez dalších úprav (při dodržení skladovacích podmínek - významně dodává Jan Špalek) minimálně padesát dní. A lidé, kteří tu pracují, se nemění. I to je pro kvalitu piva důležité. Jsou svému pivovaru věrní. Ubývá jich však. Když Jan Špalek začínal v ležáckém sklepě, pracovalo
tam jedenáct lidí. Dnes stačí tři. "Jak se provoz automatizuje, potřebujeme méně lidí. Ale přece nepřipravíme lidi o práci, kterou dělají řadu let," zjednodušil Jan Špalek personální filozofii firmy. "Počkáme, až jdou do penze, a nebereme nikoho nového. I penzisté sem pak chodí na dva či tři dny v týdnu na brigádu a mohou si něco přivydělat. Je to dobře a lidé už si dneska práce váží, jsou ochotni všechno se naučit, kdokoli tu může za jiného všude zaskočit," dodal. Možná právě proto, že sám prošel celou výrobou, je podle něj nesmírně důležité dodržovat veškeré bezpečnostní předpisy: "Spousta lidí to považuje za vyhazování peněz. Ale na tom se nedá šetřit." Když přešel Krakonoš do soukromých rukou několika podnikatelů (všichni v pivovaru pracovali a znali ho jako své boty), málokdo jim dával šanci přežít. "Smáli se nám, že vozíme pivo v otlučených autech. Přežili jsme dvanáct let, dnes máme mercedesy. Jen se musí umět všude šetřit, držet kvalitu," vysvětlil Jan Špalek. Majitelé pivovaru netoužili po tom, rozvážet pivo do velké dálky, ale nebránili se tomu. Pivovar zásoboval hospůdky, restaurace a horské boudy od Trutnova až k Bydžovu, Červenému Kostelci, na Rýchory, dodával lahvové pivo do obchodní sítě, ale neodmítal zákazníky z větší dálky. Před časem se trutnovské pivo zabydlelo až v hospodách na jižní Moravě v okolí Znojma.„Ve výstavu piva jsme letos zhruba na stejné úrovni jako loni. Dokazují to i čísla. Ke konci srpna jsme v roce 2002 uvařili přibližně jen o 100 hl piva méně než za stejné období letos. Náš pivovar tedy nějaké enormní zlepšení kvůli teplému letnímu počasí nezaznamenal,“ uvedl v září 2003 ředitel Karel Janko.
Pivovaru teplé počasí roku 2003 nepomohlo a výstav mu třetí rok po sobě klesl, tentokrát asi o 2 % na 115 000 hl. Současně to byl nejnižší výstav v novodobé historii podniku. Klesající výstav firma přičetla stále silnějšímu tlaku velkých pivovarů. "Ve vedrech mají lidé největší zájem o desítku, zatímco náš pivovar vyrábí z 80 % světlý dvanáctistupňový ležák,"řekl ekonom pivovaru František Pechek. Desítka tvořila asi 17 % produkce, zbytek připadl na jedenáctku a dvě speciální piva. Přes nižší prodej by měl pivovar vykázat zisk, jeho výši ale Pechek neupřesnil. Tržby by se měly pohybovat kolem 115 milionů korun, když v roce 2002 byly asi o milion korun vyšší. I po snížení výstavu zůstal Krakonoš po Pivovaru Náchod druhým největším pivovarem v Královéhradeckém kraji. Hlavní část odbytu pivovaru směřovalo do okresu Trutnov, do Podkrkonoší a na Hradecko, celkem měl přes 1000 zákazníků. Kromě piva podnik dodával odběratelům minerálky a limonády od jiných výrobců, v roce 2003 to byly necelé 3 000 hl.
"Zatím všechno ekonomicky utáhneme sami. Nereagujeme na kroky velkých pivovarů," poznamenal v únoru 2004 k vlně zdražování ředitel pivovaru Karel Janko.
Prodej piva během léta 2004 pivovaru stoupl. "Výstav se nyní zlepšil, přesná čísla zatím nemáme k dispozici, ale mám obavu, že pokles prodeje z letošního května a chladného začátku léta již nedoženeme," řekl v srpnu 2004 ekonom společnosti František Pechek s tím, že v květnu prodal pivovar o zhruba 15 % méně než v roce 2003.
Pivovaru v roce 2004 klesl prodej piva o 6 % na 107 900 hl. Hlavním důvodem snížení prodeje byl výpadek dodávek cisternového piva, kterého pivovar ročně prodával od 3 000 do 6 000 hl. „Odbyt lahvového a sudového piva zůstal v roce 2004 téměř stejný,“ řekl jednatel pivovaru Karel Janko. Přes nižší prodej pivovar vykázal zisk.
Klidní zatím mohli být v roce 2005 ti, kteří si oblíbili pěnivý mok z Trutnova. Ředitel pivovaru
Karel Janko 1.dubna 2005 ujistil, že jeho podnik žádné zvyšování cen, které držel nezměněné již několik let, v tomto roce nechystal. "Stalo by se tak pouze v případě, že by výrobní vstupy výrazně vzrostly," podotkl ředitel."Tropické teploty vždy zvyšují odbyt piva, kterého jsme pro nadcházející letní sezonu navařili dost," potvrdil v
červnu 2005 ředitel pivovaru Karel Janko. Na konec roku 2005 uvařil pivovar již tradičně světlou čtrnáctku.Pivovar v roce 2005 zopakoval prodej 108 000 hl piva z roku 2004. Podařilo se mu tak zastavit pokles odbytu trvající od roku 2001. Pivovar byl druhým největším v Královéhradeckém kraji. Zhruba 60 % odbytu pivovaru našlo kupce v regionu Krkonoš a Podkrkonoší. Na rozdíl od jiných menších pivovarů trutnovský podnik žádné pivo nevyvážel. Asi 80 % výstavu pivovaru v roce 2005 připadlo na světlý ležák. Zbytek tvořila světlá a tmavá desítka, světlá jedenáctka a speciální čtrnáctistupňový ležák. V červenci 2005 pivovar rozšířil své podnikání o hotelnictví, když nákladem přibližně 30 milionů korun přestavěl na hotel a restauraci objekt bývalé pivovarské hospody. Počet zaměstnanců díky tomu pivovar zvýšil o 24 na nynějších více než 80 lidí. Základní kapitál podniku byl 1,8 milionu korun. Jeho majiteli byly tři fyzické osoby.
"Přes velkou konkurenci se snažíme držet pozice v regionu a posilovat je. Letos bychom chtěli zopakovat loňský výsledek," řekl v únoru 2006 jednatel firmy Karel Janko. Ceny piva
podnik držel stejné od května 2001. "Snažíme se šetřit, ale růst cen energií je obrovský. Případné zdražení tak po rozboru situace v prvním čtvrtletí nemůžeme vyloučit," řekl Janko.Od 28.března 2006 byla v prodeji sezónní specialita pivovaru, 14% světlé pivo Krakonoš. Velikonočního speciálu bylo uvařeno 187 hl a k mání byl v lahvích i sudech.
Od 4.prosince 2006 expedoval pivovar svou tradiční vánoční světlou čtrnáctku.
Trutnovskému pivovaru se v roce 2006 snížil výstav piva přibližně o osm procent na 99 000 hl. Pokles podnik přičetl především špatnému počasí, které negativně ovlivnilo odbyt v turistických střediscích Krkonoš v srpnu a na konci roku. Krkonoše a Podkrkonoší byly hlavním odbytištěm pivovaru. Podnik, jehož roční tržby činí přes 100 milionů korun, v tomto regionu prodával kolem 60 % produkce. Na rozdíl od jiných menších pivovarů trutnovský pivovar žádné pivo nevyvážel. Asi 80 % výstavu pivovaru v roce 2006 připadlo na světlý ležák. Zbytek tvořila světlá a tmavá desítka, světlá jedenáctka a speciální čtrnáctistupňový ležák.
Pivovar vyráběl pivo na přírodní bázi, které mělo kratší trvanlivost. Proto v létě 2007 nikam nevyvážel. „V letních měsících se piva prodá o třetinu více než v zimě, 65 % tvoří točené pivo, o které je větší zájem,“ konstatoval v srpnu 2007 podílník společnosti František Pechek. Pivovar se soustřeďoval především na výrobu dvanáctky. Právě po ní poptávka v letních měsících stoupala.
Pivovaru v roce 2007 klesla produkce piva o sedm procent na 92 360 hl. „Pokles podnik přičítá sílící konkurenci ze strany velkých pivovarů a loňské slabé zimní sezoně na horách. Právě do Krkonoš a Podkrkonoší směřuje významná část produkce pivovaru,“ řekl ekonom pivovaru František Pechek. Pivovar byl druhým největším v Hradeckém kraji. Přes nižší prodej pivovar podle Pechka i za rok 2007 čekal zisk. V roce 2006 firma vykázala zisk sedm milionů korun a tržby 122 milionů korun. Přes 80 % výstavu piva v pivovaru v roce 2007 připadlo na světlý ležák.