Trutnovský drak
Pod východním okrajem Krkonoš, na dávném pomezí českého a německého živlu, leží město Trutnov, založené před rokem 1260 
pod jménem Úpa. Symbol draka z jeho znaku zdobí v nejrůznějších provedeních mnohá místa ve městě. Například v průčelí radnice na náměstí, v horní části budovy školy a na poště. Nejstarší znak je umístěn v zádveří nynější hradní vinárny. Nejvýznamnějším zpodobením je však bezesporu skalní drak ze staré kašny, díla kameníka Maye, která od roku 1792 celých sto let stála na trutnovském náměstí. V roce 1903 byla přenesena do městského parku, kde se v blízkosti vchodu nalézá dodnes. Městský znak se objevuje poprvé na pečeti z 15. století, už v tomtéž uspořádání, jak ho známe dnes. Není známo, kdy byl městu udělen, ale ve všech jeho pozdějších podobách je na něm zobrazen drak. Je známo, že se tento motiv objevuje i na mladších pečetích: pečeť s latinským opisem:
SIGILLUM REGI.ET.DOT:CIVITAT:TRUTNOVIENSIS
(Pečeť královského a věnného města trutnovského 1789). V dnešním uspořádání je znak znám od roku 1892, kdy byl obnoven trutnovským starostou Flöglem podle starého vyobrazení. K sani z trutnovského znaku se váže populární pověst, o níž se zmiňuje již trutnovský kronikář 16. století Simon Hüttel. F. J. Beckovský v "Poselkyni starých příběhů českých" uvádí, že drak z pověsti byl podoben krokodýlovi. Z pozdější doby máme k dispozici zápis písaře S.K. Tupíčka z roku 1743. Z téhož roku pochází i podobný zápis kantora J. Šmídy v kronice obce Německé Čermné v Kladsku. Podle Josefa Demutha je pověst zasazena do období vlády knížete Oldřicha. Ten prý poslal do pohraničních hvozdů svého vazala, pana Albrechta z Trautenberga, aby zde
založil nové město a čelil loupeživým tlupám. Dva zedníci z jeho řemeslnické družiny, jakýsi Paul Firnera, Nikolaus Schlofsky, se při hledání skalního lomu dostali do hlubokého lesa. Po dlouhém bloudění zaslechli silný havraní křik. Zpočátku si ptačího hlasu nevšímali, ale krákání neustávalo. Muži šli za křikem a ten je přivedl k divoké rokli, nad níž stála stará lípa. Zvědavě pátrali, co se skrývá v temné strži. K svému překvapení spatřili patnáct loktů dlouhého plaza, tloušťky dosti silného stromu. Jeho široká tlama byla otevřena, oči sršely ohněm, ocas se šroubovitě vzpínal a tělo měl pokryto velkými rohovitými šupinami. Překvapení a vylekaní zedníci utekli, neopomněli si však cestu značit záseky do stromů. Rytíř Trautenberg se nejprve svědectví strachem polomrtvých řemeslníků vysmál. Když se však před ním dlouze zapřísahali, rozhodl se, že záležitost prozkoumá sám. Nařídil čeledi vzít sebou pevné řetězy a lana. Upevnili je pak kolem stromů na pahorku, jenž byl od toho času nazýván Ležícím vrchem (Liegenhügel), což bylo později zkomoleno na Lživý vrch (Lügenhügel). Na druhý konec provazu upoutali jehně a spustili dolů, aby je plaz pohltil. Pokus se zdařil, nestvůra vylezla ven, chytla se na návnadu a byla pomocí řetězů a lan vytažena z doupěte. Aby nemohla uniknout, byla pevně přivázána ke stromům. Nyní musel být plaz zabit. Rychle proto zhotovili silnou dřevěnou mříž se železnými špicemi, kterou nechali pomocí lan na zvíře padnout tak, že se nemohlo hýbat. Potom naházeli na mříž velké kameny, jednu hromadu na hlavu a druhou na ocas. Zároveň kolem rozdělali oheň. Kamenné břímě zvíře zamáčklo, žár ho schvátil a vysílil a smolný kouř ho nakonec zadusil. Když plaz zcepeněl, rytíř Trautenberg přikázal, ať stáhnout jeho kůži. Ostatní části těla lidé zakopali. Potom kůži na slunci vysušili a vystavili ji k obdivu všech nahoře na staré zámecké věži. Prvního května roku 1024 pořádal kníže Oldřich zemský sněm v Brně, na němž svému synu Břetislavovi svěřil vládu nad Moravou. S blahopřáním přišli též trutnovští a předali svému knížeti draka. Ten jej přijal a přikázal zavěsit v brněnské radnici. Město Trutnov za to později dostalo darem od brněnských měšťanů zvony, a zvyk zvonit na ně se ve městě dlouho zachovával. Zajímavá je souvislost pohraničního Trutnova s Moravou vůbec a s Brnem zvláště. Nejde tu jen o mýtického draka, ale i o historicky doloženou vládu moravského rodu Švábeniců v úpské krajině.
Žádné komentáře:
Okomentovat